Stát dává dost, ale lidé málo
Češi se na financování zdravotnictví ze svých kapes podílejí nejméně v Evropě. Právě to je jednou z hlavních příčin nízkých výdajů na zdravotní péči u nás. Řešení je ale v nejbližší době politicky neprůchodné.
Zdravotnictví hrozí kolaps! Do systému směřuje málo peněz! Odbory, sociální demokraté či komunisté často mluví o tom, že Česko vydává málo peněz na zdravotnictví v poměru k HDP, a to i ve srovnání s Evropou. Podle posledních dostupných dat Eurostatu za rok 2016 je Česko v žebříčku evropských zemí s podílem 7,15 % HDP až na začátku poslední třetiny.
Průměr EU dosahuje 9,9 %, severské země, Rakousko, Nizozemsko a Belgie investují přes 10 %, více než 11 % vydávají Francie a Německo. Evropskými šampiony jsou Švýcaři s 12,3 %, pouze 5 % naopak dává Rumunsko.
Takzvaný krizový štáb, který vedou tuzemské odbory, vidí řešení neutěšené situace ve zdravotnictví ve „zvýšení objemu peněz v českém zdravotnictví na úroveň 9 % HDP, což umožní zachovat krachující nemocnice, zkvalitnit péči o pacienty, zlepšit pracovní podmínky a především odměňování zaměstnanců“.
Je to hezký plán. Kdo by nechtěl získat pro svůj obor více peněz? Ale ještě předtím není špatné se podívat, co se do peněz na zdravotnictví počítá, proč je Česko v evropském žebříčku tak nízko a jak lze přání na více peněz naplnit.
Český statistický úřad do zdravotnického rozpočtu počítá příjmy zdravotních pojišťoven včetně odvodů za takzvané státní pojištěnce (děti, důchodce, nezaměstnané či rodiče malých dětí). Tato část tvoří bezmála dvě třetiny rozpočtu.
Další velkou položku – téměř 20 % – tvoří výdaje ze státního rozpočtu, jež doplňují finance z krajských a městských rozpočtů. Státní peníze míří na podporu domovů pro seniory a dalších domovů včetně stacionářů, dále na příspěvky na péči a podobné dávky, na správu resortu zdravotnictví a na preventivní projekty.
Třetí podle velikosti jsou přímé platby domácností. Ty zahrnují doplatky za léky na předpis, volně prodejné léky a ostatní medikamenty, příplatky u zubařů, poplatky za pohotovost, za různá potvrzení, platby za nadstandardní služby včetně příplatků v lázních nebo kosmetické operace, služby dentálních hygienistek, nutričních terapeutů, pracovníků asistované reprodukce a další. Tato položka dosahuje 14 % celkových výdajů na zdravotní péči.
Zbývající zhruba 3 % jsou takzvané soukromé zdroje, do nichž se počítají dobrovolné platby na zdravotní péči neziskových institucí (například Červeného kříže), cestovní pojištění a podniková preventivní péče.
Bude chybět sto miliard
To vše dohromady dělá výše zmíněný podíl 7,15 % HDP. V mezinárodním srovnání sice patří Česko se svými výdaji na zdravotní péči až do spodní třetiny evropských zemí, ovšem co se týče podílu veřejných a státních zdrojů, zastává páté místo. A v tom spočívá hlavní příčina celkově nízkých výdajů na zdravotnictví.
Před námi jsou dvě skandinávské země (Dánsko, Švédsko) proslulé silným státem ve všech ohledech. Ale také Francie a Německo, které se tak vysoko ocitly jen kvůli jiné metodice počítání. Obě tyto země – a s nimi třeba i Slovinsko, Nizozemsko a Lucembursko – dávají na zdravotní péči řádově více ze soukromých zdrojů.
Jak upozorňuje ČSÚ, „na rozdíl od České republiky jde o státy s relativně vysokým podílem financování zdravotní péče pro- střednictvím dobrovolného soukromého zdravotního připojištění, které se nezapočítává do přímých výdajů domácností. České domácnosti v posledních zhruba deseti letech nezvyšují svůj podíl výdajů na zdravotní péči na celkových výdajích domácností. Tento podíl je stabilně 2,2 až 2,4 %.“ Jinými slovy – Češi se na financování zdravotnictví ze svých kapes podílejí nejméně v Evropě a to je jednou z hlavních příčin nízkých výdajů na zdravotní péči u nás.
Nedávná debata Hospodářské komory ČR o udržitelnosti financování zdravotní péče ukázala, že se české zdravotnictví brzy dostane do hlubokého deficitu. Podle propočtů Ústavu zdravotnických informací a statistiky a Institutu ekonomických studií Univerzity Karlovy bude ve zdravotnictví v roce 2030 chybět 82 až 114 miliard korun, náklady na zdravotní péči se v uvedeném roce mohou dostat na 528 až 600 miliard. A rok 2030 je už skoro za rohem.
Vojtěch ví, ale nemůže
Pokud bychom tento deficit chtěli vyrovnat zvýšením odvodů na zdravotní pojištění z výdělků, stane se cena práce v Česku nekonkurenceschopnou. Zdravotnictví sice čekají nutné strukturální změny (vylepšit organizaci práce a péče, změnit poměr lůžek ve prospěch následných oproti akutním, posílit primární péči, usměrnit síť ambulantních specialistů atd.), ale to zřejmě stačit nebude.
Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch recept zná. „Většina mezinárodních šetření a hodnocení silně doporučuje České republi- ce hledat více zdrojů financování zdravotnictví. Diverzifikace zdrojů je zárukou stability a udržitelnosti, zejména v obdobích zhoršení ekonomické situace,“ říká. Ale není mu to moc platné. Za nynější politické konstelace, kdy si KSČM prosadila do pro- gramového prohlášení vlády závazek, že se nebude zvyšovat spoluúčast pacientů, je tato cesta neprůchodná. Ovšem v blízké budoucnosti se diskusi o sociálně citlivém zvýšení spoluúčasti stejně nevyhneme.