Příspěvky na brýle, aneb pokrytectví v českém zdravotnictví

Celý rok 2018 se v oblasti zdravotnických prostředků odehrál  ve znamení intenzivní práce na novém systému kategorizace a úhradové regulace pomůcek vydávaných na poukaz. Vůbec poprvé v historii se přípravy tak zásadní novely účastnily všechny klíčové subjekty českého zdravotnictví, jichž se tato oblast týká. Podařilo se dosáhnout široké odborné shody, která byla rozsáhle prezentována jak politické reprezentaci, tak široké veřejnosti prostřednictvím médií a mnoha konferencí. Taktéž celý legislativní proces proběhl velmi korektně, žádná fáze nebyla vynechána. I zákonodárci se danému tématu intenzivně věnovali, a když měli jakékoli pochybnosti, přicházeli s pozměňujícími návrhy.

Od samotného počátku návrh obsahoval zcela transparentní informaci, že se osobám starším 15 let již nebude přispívat dosavadních 150 Kč na brýlové obruby a s výjimkou těžších diagnóz ani na brýlové čočky (zde byly u lehčích diagnóz dosud příspěvky v řádu stovek korun). Argumenty pro tuto změnu byly naprosto logické a rozumné. Současné příspěvky jsou zanedbatelné v porovnání s konečnou cenou průměrných brýlí, která se pohybuje v řádech vyšších tisíců korun. Je to podobné jako přispívat lidem 20 Kč na bílé plomby, když jedna stojí kolem tisíce korun. Druhým naprosto zásadním argumentem byla snaha o přivření nůžek různé míry spoluúčasti mezi různými skupinami pacientů. Proč nikomu z médií a politické reprezentace dosud nevadilo, že si vozíčkáři museli na své vozíky doplácet desetitisícové částky (totéž platí pro sluchově hendikepované pacienty a další skupiny pojištěnců), zatímco polovina republiky mohla fasovat 150 Kč na obroučky. Tato historická nespravedlnost byla natolik evidentní, že se změnou souhlasily i pacientské organizace.

Když byla novela v prosinci 2018 ve své definitivní podobě prezentována na tiskové konferenci na ministerstvu zdravotnictví, byl mi přítomnou novinářkou položen jasný dotaz, zda novela všem lidem doplatky pouze snižuje a přináší úhradu nových produktů, anebo zda u některých skupin dojde k navýšení spoluúčasti. Zcela jednoznačně jsem odpověděl, že většina pojištěnců si polepší, avšak rozpočet systému zdravotního pojištění určený pro zdravotnické prostředky na poukaz není neomezený, a tudíž v rámci narovnávání historických nespravedlností dojde u některých skupin pacientů k zavedení či dílčímu navýšení spoluúčasti. Dokonce jsem tam uvedl i několik takových příkladů (inkontinenční pomůcky či individuálně zhotovované protézy). Všichni tento koncept respektovali celý rok 2018 i první kvartál roku 2019.

Až v těchto dnech se odehrál tradiční evergreen pokrytectví v českém zdravotnictví. Naivně jsem se domníval, že se ho tentokrát vyvarujeme. Několik jednotlivců z řad očních optiků, optometristů a oftalmologů odstartovalo mediální šíření paniky, namísto toho, aby společně s ministerstvem zdravotnictví, Státním ústavem pro kontrolu léčiv, odbornými společnostmi a zdravotními pojišťovnami přiložili ruku k dílu při tolik potřebné osvětě. Ono totiž mnohdy stačí s běžnými lidmi jen slušně mluvit a poctivě jim vysvětlit racionální argumenty, které k určité změně vedly, a poradit, jak se v novém systému co nejlépe pohybovat. To je ale práce a v některých případech i nepopulární. Vždy je místo toho jednodušší přispěchat s bulvárními glosami, že se zdravotní pojišťovny zase napakovaly na úkor pacientů a že kvůli absenci příspěvku na brýle lidé přestanou chodit k očním lékařům. Přitom obě tato konstatování jsou zcela nepravdivá.

Předmětná novela je v roce 2019 nákladově neutrální, a to je způsobeno především jedenáctiměsíčním přechodným obdobím, kdy je zachována u většiny zdravotnických prostředků dosavadní výše úhrady. Nicméně již v roce 2020 očekávají zdravotní pojišťovny nárůst nákladů na zdravotnické prostředky na poukaz v řádech jednotek set miliónů korun. Jinými slovy veškeré potenciální úspory v kategorizačním stromu jsou a budou vynaloženy na úhrady jiných potřebnějších pomůcek pro pacienty s výrazně většími zdravotními problémy. Taktéž do systému úhrad vstupují zcela nové, dříve nehrazené, zdravotnické prostředky. Systém veřejného zdravotního pojištění není perpetuum mobile a je věcí široké odborné a politické shody, do jakých priorit se alokují finanční prostředky, které jsou k dispozici. Souhlasím s tím, že tyto priority se mohou v čase měnit a já to budu plně respektovat. Pak ale ať vystoupí některý „sociálně citlivý“ politik a jasně voličům řekne, že vozíčkáři mají i nadále doplácet dvě třetiny hodnoty svých vozíků, jejichž cena se často blíží i 100 tis. Kč, a to proto, aby si každý druhý občan mohl vyzvednout poukázku 150 Kč na brýlové obruby (roční náklad pro zdravotní pojišťovny cca 100 mil. Kč). Nebo ať řekne, že se nemají do úhrad dostávat nové inovativní zdravotnické prostředky jako jsou např. sensory pro kontinuální měření glykémie, moderní sluchadla či prostředky pro léčbu popálenin.

Pokud jde o vyhledávání očních lékařů, pak si nemyslím, že by byla jejich návštěvnost v ČR jakkoli slabá. Bez předchozího objednání se ke svému očnímu lékaři prakticky nedostanu. Zároveň podle mého neplatí teze, že v oční optice se mi dostane nějak špatného vyšetření zraku. Pokud si nechám v oční optice zhotovit dioptrické brýle bez úhrady od zdravotní pojišťovny, oprávněně očekávám, že mi budou dioptrie změřeny stejně kvalitně jako u očního lékaře. Pokud by tomu tak nebylo, není to pak otázka úhrady brýlových čoček a obrub, ale otázka zásadního přenastavení kompetencí. Jinými slovy, pak by oční optiky musely přestat měřit a pacient by musel vždy předem k očnímu lékaři. Myslím ale, že tak tomu skutečně není. Pokud chceme lidi více motivovat k tomu, aby preventivně častěji navštěvovali oční lékaře, máme na to sofistikovanější nástroje prevence. Tuto funkci nemůže efektivně zastávat poukázka v hodnotě 150 Kč na obroučky.

Co říci závěrem? Nejsem objektivní, protože jsem působil v roli koordinátora přípravy předmětné novely zákona o veřejném zdravotním pojištění. Zároveň netvrdím, že je ideální a bezchybná. Avšak garantuji, že v případě úhrady brýlových čoček a obrub pro dospělé nebylo ignorováno žádné nesouhlasné stanovisko odborných společností. Garantem indikačních omezení (tedy určení toho, kterým skupinám pacientů je určitá pomůcka hrazena a kterým nikoli) je Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně a její členské či partnerské odborné společnosti. V daném případě to byla Česká oftalmologická společnost a Společenstvo českých optiků a optometristů. Společně se účastnily všech jednání o optických pomůckách a ani jedinkrát z jejich strany nezazněla kritika či argumenty proti této změně. Ani v rámci celého legislativního procesu se neobjevila žádná výhrada. Pro případy dodatečného objevení nějaké dílčí chyby byla mj. zřízena Komise pro kategorizaci a úhradovou regulaci zdravotnických prostředků. Na minulém jejím zasedání v dubnu dokonce využila Česká oftalmologická společnost svého práva a navrhla některé dílčí úpravy (či opravy dosud neobjevených chyb), avšak žádná z nich nesměřovala proti zrušení příspěvku na brýlové obruby a některé brýlové čočky u dospělých pacientů. I nadále jsem tedy zcela přesvědčen, že změna je správná a že s ní souhlasí klíčoví odborní partneři. Uspořené finanční prostředky jsou využity ve prospěch těch nejpotřebnějších, tedy dětí a pacientů s velkým zdravotním hendikepem.

JUDr. Jakub Král, Ph.D., předseda Komise pro kategorizacia úhradovou regulaci zdravotnických prostředků