Hlas odborů není hlasem pacientů

Malé nemocnice v poslední době padají jako hrušky buď pod tíhou nesplacených závazků, anebo musí zavírat oddělení kvůli nedostatku lékařů a zdravotnického personálu. Situace využívají populisté z řad lokálních i celostátních politiků, ale také odboráři.

Koncem srpna vydali předáci zdravotnických odborů petici, v níž s hrozbou blížícího se kolapsu českého zdravotnictví žádají občany, aby připojili podpis a nátlakem na politiky pomohli „zachovat kvalitní i dostupné zdravotnictví a zabránili omezování zdravotní péče“. Dále požadují, aby byla zachována současná síť nemocnic. Před případným podpisem petice je třeba si uvědomit dvě věci.

V první řadě je to skutečný cíl jakékoliv odborářské akce – vždy jím je především ochrana zájmů zastupovaných zaměstnanců. U zdravotnických odborů jde o lékaře, sestry a zdravotnický personál. Nikoliv o pacienty. To by bylo ještě v pořádku. Jenže nezřídka prostřednictvím nátlakových akcí odboroví předáci hájí jen svou vlastní důležitost. Zájmem lékařů a sester přece je, aby se malé nemocnice transformovaly a stabilizovaly.

A zadruhé – skutečně bude zdravotnímu systému k užitku, pokud se plošně zachová celá dosavadní síť a podpoří se všechny nemocnice, ať už mají jakékoliv vedení, věcné a technické kapacity? Chtějí opravdu lidé nemocnici v každém bývalém okresním městě? V terénu není výjimkou, že se malému špitálu ve svém městě s nedůvěrou vyhýbají a raději za péčí uhánějí do větší nemocnice. Z průzkumu agentury STEM/MARK vyplynulo, že devět z deseti lidí by klidně cestovalo za kvalitní lékařskou péčí a dvě pětiny z nich i déle než tři hodiny!

Bylo by vhodné, kdyby si stát nejprve určil, jak zajistí neodkladnou péči. Nejlépe ve dvou vrstvách: první tvoří fakultní a velké krajské nemocnice, druhou vrstvou je část bývalých okresních nemocnic také fungujících v nepřetržitém provozu. Musí je doplňovat efektivní síť pohotovostních služeb.

Je také třeba ujasnit, jaká má být role malé nemocnice na západ od našich hranic nazývané komunitní. Nemá smysl v nich udržovat současný rozsah péče, řada z nich beztak nedisponuje dostatkem personálu. A je to v rozporu s kvalitou péče v případě specializovanějších výkonů. Kvalitu, jež je pro pacienty nejdůležitější, kromě erudice lékařů a sester přináší i dostatečný cvik, tedy počet ročních provedení konkrétního výkonu.

Komunitní nemocnice musí přesně vyhovovat místním potřebám, provozovat by měla především internu, následnou péči, chirurgii v omezeném rozsahu, různé ambulance. Má spolupracovat se zdravotními službami v terénu včetně primární péče. A zároveň pacientům zajistit chronickou následnou péči.

Plošná podpora čehokoliv je cesta do pekel, která vysává nejen zdravotnický rozpočet, ale i kasy krajů či municipalit (jen v roce 2018 poslaly kraje svým nemocnicím 2,7 miliardy korun). Použijme raději rozum a zkusme téměř 350 miliard, které se vybírají na zdravotním pojištění, použít ve prospěch kvalitní a efektivní léčby pacientů.

ing. Marcela Alföldi Šperkerová

Zdravotnický think tank Klub Mederi